Ariane Koek (UK)
Ariane Koek je nezávislá strategická kulturní konzultantka, kreativní producentka, kurátorka a spisovatelka, která se věnuje umění, vědě, technologiím a ekologii. Je mezinárodně uznávaná za iniciování programu Arts at CERN v roce 2009, který se koná v největší laboratoři částicové fyziky na světě poblíž Ženevy ve Švýcarsku. Během prvních pěti let navrhovala a vedla programy Collide, Accelerate a Guest Artists. Od odchodu z Arts at CERN v roce 2015 pracuje Koek nezávisle a specializuje se na vytváření nových programů propojujících umění, vědu a technologie pro vědecké laboratoře, muzea, nadace, kulturní instituce a univerzity po celém světě, včetně The Exploratorium v San Francisku, USA; Cavendish Physics Laboratories, Cambridge University, Velká Británie; Ca' Foscari University of Venice, Itálie a Technische Universität, Berlín pro Science Gallery International Network. Mezi její kurátorské práce patří například pozice kreativní ředitelky prvního virtuálního oficiálního italského pavilonu na Benátském bienále architektury v roce 2021; Related Realities – Art, Science and Technology pro Backlight, Nordic Photography Triennale 2020; Real Feelings: Emotion and Technology v HEK, Basilej, Švýcarsko, a MU – Hybrid Art House, Eindhoven, Nizozemsko (2020–21), které spolukurátorovala; a Entangle: Physics and the Artistic Imagination v Bildmuseet, Umea, Švédsko (2018–2019). Koek je členkou kulturních rad Evropské komise pro Společné výzkumné centrum pro environmentální vědu a politiku (Ispra, Itálie), HeK (Basilej), Edgelands Institute (Harvard/Ženeva) a AND (Abandon Normal Devices, Velká Británie).
klíčová slova: světová lídryně, CERN, spolupráce mezi uměním a vědou, politika, řečnice, vizionářka, nositelka změn, kurátorka, stratég
Odpolední blok: Téma ekosystémy vesmíru
Téma velkého formátu a rozměrů. Technologie umožňuje objevování, průzkum a nové porozumění vesmíru, jehož jsme součástí. Jak hluboko můžeme jít? Jak přispívá spojení umění a vědy k objevování? Může se Měsíc stát naším dalším domovem?
Rozměrům, které nás přesahují, dokážeme rozumět s pomocí matematiky, fyziky, výpočetní techniky, statistiky a dalších umělých nástrojů. Ty nám nejen poskytují iluzi o tom, že svému vesmíru rozumíme, ale také iluzi řádu, která odráží noční můry z domnělého chaosu. Ovšem to, že se tato iluze stala postupně zákonem, si už odmítáme připustit. Prostor, kterému říkáme Vesmír, má, jak se zdá, více možných výkladů, a pokročilé datové systémy zatím postupně budují jeho paralelní, virtuální, otisk. Vědecké modely a výklady povahy a vzniku vesmíru, stejně jako jiné teorie, procházely přirozeně fázemi přijetí a překonání. Ocitáme se nyní znovu v podobné době, která byť bez tělesných trestů, přechází na další paradigma výkladu fyzikální povahy hmoty a vesmíru? Kolik výkladů a důvěryhodných teorií ještě bude muset postupně padat, abychom konečně našli odpověď?
