.jpg)
Bartosz Frąckowiak (PL)
Bartosz Frąckowiak je konzultant strategického foresightu a poradce pro spekulativní budoucnosti ve společnosti 4CF The Futures Literacy Company a také kurátor umění, technologií a společnosti v nadaci Biennale Warszawa. Ve společnosti 4CF je zodpovědný za navrhování a realizaci foresight projektů pro významné klienty. Jeho výzkum se zaměřuje na návrhové procesy udržitelných a etických technologií, vztah mezi technologiemi a prostorovými praktikami a potenciál etnografických metod při zkoumání budoucnosti. Je spoluzakladatelem Biennale Warszawa, transdisciplinární instituce na pomezí umění, výzkumu a sociálního aktivismu, a byl zástupcem ředitele této instituce v letech 2017 až 2022. V této roli dohlížel na mezinárodní spolupráci, komunikaci a výzkum a kurátoroval výstavy, které se zabývaly planetárními výzvami na průsečíku umění a vznikajících technologií. Byl jedním z kurátorů edice Biennale Warszawa 2019 s názvem “Let’s Organize Our Future!” a také edice z roku 2022, “Seeing Stones and Spaces Beyond the Valley”.
Klíčová slova: konzultant, umění, technologie, výzkum, kurátor
Dopolední blok: Téma ekosystémy strojů
Přednášky o principech robotiky, mechatroniky a autonomních systémů. Hranice mezi lidskou a strojovou činností se s každým technologickým vývojem stále více stírá. Jaké techno-lidské ekosystémy vytváříme? Jsou tyto ekosystémy cíleně navržené, nebo jsou jen náhodnými důsledky? Jaké jsou příležitosti a omezení spolupráce mezi lidmi a stroji? Jaké jsou dynamiky této spolupráce v kreativních a uměleckých procesech? Jak může interdisciplinární spolupráce podnítit inovace v politice?
Paralelní svět v podobě strojových a robotických systémů generuje ve společnosti ambivalentní pocity o užitečnosti a ohrožení, ale s tím také nekončící řadu vynikajících uměleckých děl v literatuře, filmu a výtvarném umění. Napětí, které vzniká mezi živým člověkem a „oživlým“ strojem, je mezi energickými tématy v umění jednou z nejaktuálnějších linií. V současnosti, kdy se kontrola nad mnoha životně důležitými zdroji odevzdává do rukou algoritmům datových center, narůstá téměř paralelně úroveň znejistění, obav, či pocitů ztráty kontroly nad dosud platným ekosystémem. Díla prezentovaná v kapitole Ekosystémy strojů odkazují právě k této ambivalenci autonomních strojů a současně neodbytně připomínají starou faustovskou otázku po možnostech a hranicích lidského poznání.
Dopolední blok: Téma ekosystémy poutníků
Přednášky s tématem cesty. Hloubka cestování je často podmíněna tím, jak prožíváme a chápeme složité systémy. Jak dobře se vyznáme v propletení environmentálně-kulturního kontinua a možných planetárních metabolismů? Jak ovlivňují naši cestu po Zemi? Co představuje biopolitiku a nekropolitiku naší doby?
Rychlost času a délka cesty jsou jen relativní parametry výpravy. Poutník na své cestě objevuje jiné dimenze, zakouší setkání s nepředvídatelnými úkazy, prostředími, přírodními živly, které ho přesahují. Cestovatel vystupuje vědomě z pohodlí svého domácího ekosystému a nastavuje ekosystém poutníka, který má jiná pravidla. Umělkyně a umělci zkoumají průběh cesty, konstruují scénáře osobních prožitků, ustanovují imaginativní prostory fantastických snových krajin, reziduí našich předchůdců, prošlých staletí i velkých nadějí. Civilizace byly utvářeny na cestách a společenské změny se odehrávají nepřetržitě, je nesnadné si toho povšimnout, protože jsme jejich součástí. At‘ jde o pěší pouť do Santiaga de Compostela nebo ambiciózní let k Marsu, jakkoli se cíl jeví významný, to podstatné se nejspíše přihodí už cestou. Proto si výpravu určujeme jako motiv našeho uměleckého bádání a jako jeho hlavní cíl.
