Irini Mirena Papadimitriou (GR)
Irini Papadimitriou je kurátorka a kulturní manažerka, v současnosti působí jako ředitelka výstav na Diriyah Art Futures. V letech 2018 až 2024 byla kreativní ředitelkou v organizaci FutureEverything a v roce 2023 uměleckou ředitelkou pro Sea Art Festival 2023 v rámci Busan Biennale v Jižní Koreji. Dříve pracovala jako manažerka digitálních programů v muzeu V&A a jako vedoucí rozvoje novomediálního umění v centru Watermans.
Nedávno kurátorsky vedla následující výstavy: "AI: Who’s Looking After Me?" v Science Gallery London; "Flickering Shores, Sea Imaginaries" pro Sea Art Festival, Busan Biennale v Jižní Koreji; "FutureFantastic" v Bangalore, Indie; "Plásmata: Bodies, Dreams, and Data" a "You and AI: Through the Algorithmic Lens" pro Onassis Stegi, Athény; "Money, Ruins, and the Sea" v NeMe, Kypr; "[Digital] Transmissions" v National Gallery of Fine Arts, Ammán, Jordánsko; a "Artificially Intelligent" v muzeu V&A.
Irini je spoluzakladatelkou Maker Assembly, kritického setkání o maker kultuře, a byla spolu kurátorkou pro oblast umění a kultury na Mozilla Festivalu, včetně výstavy z roku 2019 s názvem "Trustworthy AI: Imagining Better Machine Decision Making". Působila také jako členka porot v soutěžích jako Prix Ars Electronica, D&AD, Lumen Prize, EU STARTS a ACM Siggraph.
Irini se podílela jako spolukurátorka na programu Signal Fora.
Klíčová slova: kurátorství, AI, digitální umění, umění a technologie
Dopolední blok: Téma ekosystémy strojů
Přednášky o principech robotiky, mechatroniky a autonomních systémů. Hranice mezi lidskou a strojovou činností se s každým technologickým vývojem stále více stírá. Jaké techno-lidské ekosystémy vytváříme? Jsou tyto ekosystémy cíleně navržené, nebo jsou jen náhodnými důsledky? Jaké jsou příležitosti a omezení spolupráce mezi lidmi a stroji? Jaké jsou dynamiky této spolupráce v kreativních a uměleckých procesech? Jak může interdisciplinární spolupráce podnítit inovace v politice?
Paralelní svět v podobě strojových a robotických systémů generuje ve společnosti ambivalentní pocity o užitečnosti a ohrožení, ale s tím také nekončící řadu vynikajících uměleckých děl v literatuře, filmu a výtvarném umění. Napětí, které vzniká mezi živým člověkem a „oživlým“ strojem, je mezi energickými tématy v umění jednou z nejaktuálnějších linií. V současnosti, kdy se kontrola nad mnoha životně důležitými zdroji odevzdává do rukou algoritmům datových center, narůstá téměř paralelně úroveň znejistění, obav, či pocitů ztráty kontroly nad dosud platným ekosystémem. Díla prezentovaná v kapitole Ekosystémy strojů odkazují právě k této ambivalenci autonomních strojů a současně neodbytně připomínají starou faustovskou otázku po možnostech a hranicích lidského poznání.
