Michela Magas (CRO)
Michela Magas spojuje design a technologie, výzkum a průmysl. Je předsedkyní a ředitelkou výzkumu a inovací nadace Industry Commons Foundation se sídlem ve Stockholmu, poradkyní Evropské komise a lídrů zemí G7, členkou Vysoké poradní skupiny pro Nový evropský Bauhaus pod vedením prezidentky von der Leyen a členkou Poradního výboru CERN (ISAB-G). V současnosti působí jako prezidentka Mezinárodní aliance pro znalostní grafy se sídlem v Bruselu. Je zakladatelkou MTF Labs se sídlem ve Stockholmu a za posledních 12 let provádí technologické experimenty s globální komunitou 8000 přispěvatelů z oblasti umění a věd, jejichž metody byly vybrány jako nejlepší praxe valorizace znalostí Evropskou komisí. Po dobu 20 let vedla Stromatolite Design Lab v Londýně, kde vytvářela designové vize pro globální klienty jako Apple, Nike a Nokia. V roce 2017 byla Evropskou komisí oceněna titulem Evropská inovátorka roku a v roce 2016 získala ocenění Innovation Luminary Award od Evropské komise a Intel Labs Europe.
Klíčová slova: světová lídryně, ženský leadership, inovace, politika, vizionářství, rovnost, umění, technologie, život v ekosystému, feminismus
Dopolední blok: Téma ekosystémy strojů
Přednášky o principech robotiky, mechatroniky a autonomních systémů. Hranice mezi lidskou a strojovou činností se s každým technologickým vývojem stále více stírá. Jaké techno-lidské ekosystémy vytváříme? Jsou tyto ekosystémy cíleně navržené, nebo jsou jen náhodnými důsledky? Jaké jsou příležitosti a omezení spolupráce mezi lidmi a stroji? Jaké jsou dynamiky této spolupráce v kreativních a uměleckých procesech? Jak může interdisciplinární spolupráce podnítit inovace v politice?
Paralelní svět v podobě strojových a robotických systémů generuje ve společnosti ambivalentní pocity o užitečnosti a ohrožení, ale s tím také nekončící řadu vynikajících uměleckých děl v literatuře, filmu a výtvarném umění. Napětí, které vzniká mezi živým člověkem a „oživlým“ strojem, je mezi energickými tématy v umění jednou z nejaktuálnějších linií. V současnosti, kdy se kontrola nad mnoha životně důležitými zdroji odevzdává do rukou algoritmům datových center, narůstá téměř paralelně úroveň znejistění, obav, či pocitů ztráty kontroly nad dosud platným ekosystémem. Díla prezentovaná v kapitole Ekosystémy strojů odkazují právě k této ambivalenci autonomních strojů a současně neodbytně připomínají starou faustovskou otázku po možnostech a hranicích lidského poznání.
