Oficina: Marek Cimbálník a Jan Netušil (CZ)
Marek Cimbálník je český grafický designér, spoluzakladatel multidisciplinárního studia Oficina, které je pionýrem oboru motiondesignu v Čechách. Zaměřuje se na vizuální identity s potenciálem pohybu a vývoje, ve své designérské praxi využívá procedurální grafické systémy a experimenty. Je absolventem pražské UMPRUM.
Jan Netušil je absolventem UMPRUM, kde studoval filmovou a televizní grafiku. Po studiích se specializoval na motion design, a brzy se připojil ke studiu Oficina, kde se zaměřuje především na interaktivní multimediální projekty a animovanou grafiku. Od roku 2021 vede společně s Jiřím Hölzelem ateliér Designu a digitálních technologií na UMPRUM v Praze.
V roce 2016 studio zahájilo Mouvo, konferenci věnovanou nejen motion designu, která propojuje grafický design, film, animaci a technologie prostřednictvím přednášek světově uznávaných tvůrců.
V přednášce na téma "Design pro vědu a věda jako inspirace" Marek a Jan představí projekty, které komunikují vědecká témata prostřednictvím motion a interaktivního designu – například zakázky pro klienty jako jsou ESET, AV ČR a CAMP. Také ukážou, jak design může být inspirován vědeckými fenomény, jako jsou růstové systémy, matematika, robotika a umělá inteligence, například v projektech vizuálního stylu festivalu Signal, konference Mouvo nebo v kinžní edici Rubato.
Klíčová slova: motion design, vizualizace, komplexní systémy, kreativní software, města
Odpolední blok: Téma ekosystémy vesmíru
Téma velkého formátu a rozměrů. Technologie umožňuje objevování, průzkum a nové porozumění vesmíru, jehož jsme součástí. Jak hluboko můžeme jít? Jak přispívá spojení umění a vědy k objevování? Může se Měsíc stát naším dalším domovem?
Rozměrům, které nás přesahují, dokážeme rozumět s pomocí matematiky, fyziky, výpočetní techniky, statistiky a dalších umělých nástrojů. Ty nám nejen poskytují iluzi o tom, že svému vesmíru rozumíme, ale také iluzi řádu, která odráží noční můry z domnělého chaosu. Ovšem to, že se tato iluze stala postupně zákonem, si už odmítáme připustit. Prostor, kterému říkáme Vesmír, má, jak se zdá, více možných výkladů, a pokročilé datové systémy zatím postupně budují jeho paralelní, virtuální, otisk. Vědecké modely a výklady povahy a vzniku vesmíru, stejně jako jiné teorie, procházely přirozeně fázemi přijetí a překonání. Ocitáme se nyní znovu v podobné době, která byť bez tělesných trestů, přechází na další paradigma výkladu fyzikální povahy hmoty a vesmíru? Kolik výkladů a důvěryhodných teorií ještě bude muset postupně padat, abychom konečně našli odpověď?
