Quayola (IT)
Quayola využívá technologie jako prostředek k prozkoumání napětí a rovnováhy mezi zdánlivě protikladnými silami při tvorbě hybridních kompozic. Jeho rozmanitá praxe, která vychází ze speciálně vyvinutého počítačového softwaru, zahrnuje také audiovizuální performance, pohlcující videoinstalace, sochařství a práce na papíře. Jeho díla byla prezentována a vystavena v mnoha prestižních institucích po celém světě.
Klíčová slova: software, spolupráce člověka a stroje, proces, vizuální umění
Dopolední blok: Téma ekosystémy strojů
Přednášky o principech robotiky, mechatroniky a autonomních systémů. Hranice mezi lidskou a strojovou činností se s každým technologickým vývojem stále více stírá. Jaké techno-lidské ekosystémy vytváříme? Jsou tyto ekosystémy cíleně navržené, nebo jsou jen náhodnými důsledky? Jaké jsou příležitosti a omezení spolupráce mezi lidmi a stroji? Jaké jsou dynamiky této spolupráce v kreativních a uměleckých procesech? Jak může interdisciplinární spolupráce podnítit inovace v politice?
Paralelní svět v podobě strojových a robotických systémů generuje ve společnosti ambivalentní pocity o užitečnosti a ohrožení, ale s tím také nekončící řadu vynikajících uměleckých děl v literatuře, filmu a výtvarném umění. Napětí, které vzniká mezi živým člověkem a „oživlým“ strojem, je mezi energickými tématy v umění jednou z nejaktuálnějších linií. V současnosti, kdy se kontrola nad mnoha životně důležitými zdroji odevzdává do rukou algoritmům datových center, narůstá téměř paralelně úroveň znejistění, obav, či pocitů ztráty kontroly nad dosud platným ekosystémem. Díla prezentovaná v kapitole Ekosystémy strojů odkazují právě k této ambivalenci autonomních strojů a současně neodbytně připomínají starou faustovskou otázku po možnostech a hranicích lidského poznání.
